Drobečková navigace

Úvod > O Martinicích > Pamětihodnosti > Kříže a Boží muka

Boží muka

Kříž u Bedrníkových (Sádeckých)

Na podstavci kříže u Bedrníkových si můžeme přečíst tento nápis: „ Pochválen buď / Pán Ježíš Kristus / od toho času až / na věky. / Postaveno nákla / dem Josefa Bedrníka / 24/5 1876. Nově zřídil / Rudolf Bedrník / 10/7 1931.“
V místě, kde dnes kříž stojí, najdeme značku pro kříž už i v mapě tzv. III. vojenského mapování, které probíhalo v letech 1877 až 1880.

 

Kříž u školy

Na podstavci kříže u školy je prostý nápis: „IHS / POCHVÁLEN BUĎ / PÁN JEŽÍŠ / KRISTUS“.
Podstavec i kříž byly restaurovány v roce 2000.
V mapě tzv. III. vojenského mapování, které probíhalo v letech 1877 až 1880, najdeme značku pro kříž i v lokalitě u školy – blíže k železniční trati. Stával kříž, který dnes najdeme u školy, dříve v těchto místech?

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 





Kříž nad bývalým kravínem

V publikaci 500 let obce Martinice v Krkonoších vydané v roce 1992 se mimo jiné (na str. 72) dočteme: „Když v r. 1738 byl v Roztokách vystavěn nový kostel, byly Martinice s Rovnáčovem přifařeny k Roztokám a pak nebožtíky odnášeli příční cestou přes kopec do Roztok. O tom se také v „Josefínském katastru“ činí zmínka z r. 1789: „… čís. top. 374 – svobodná cestě pěší, podle Jana Krůfy pozemků nahoru též pro nošení mrtvejch těl skrze zádušní les až do Roztok ke kostelu“.“
V mapě tzv. II. vojenského (Františkova) mapování, které probíhalo v letech 1836 až 1852, je cesta z Martinic do Roztok zanesena velmi zřetelně. Při této cestě je zakreslená i značka kříže – v místech, kde cesta prochází blízko pod vrcholem kopce.
Na podstavci pod křížem je napsáno: „Z nákladu / občanů / Martinických / roku 1878.“
Snad se jedná o jeden a ten samý kříž, který byl v roce 1878 obnoven (nebo poprvé datován?).
Na nápisové destičce pod křížem pak stojí: „Pojďte ke mně / všichni, kteří se lopotíte / a jste obtíženi, já vás / občerstvím.“

 

 

 

 

 

 


 

 

 

 





Kříž pod Hůrou

Podstavec i kříž při cestě na hořením konci obce byly v roce 2007 restaurovány ak. soch  Jiřím Novákem.
Na podstavci pod křížem se bohužel – hlavně díky dlouhodobé neúdržbě pomníku – nedochoval žádný nápis, který by nám prozradil něco o jeho vzniku, původu nebo tvůrci.
Na mapě tzv. II. vojenského mapování, které probíhalo v letech 1877 až 1880 najdeme značku kříže nad kaplí  - blíže k hoření cestě. Mohla by to být značka pro kříž, který dnes stojí při hoření cestě.


 

 

 

 

 




Kříž – Boží muka u č.p. 105

Poblíž č.p.105 stojí další pomník – snad původně sloupková Boží muka doplněná později o kříž? Na kamenném podstavci je vyryt letopočet 1838. Celý pomník byl restaurován ak. soch. Jiřím Novákem v roce 2007.
Podobně jako u dalších křížů, najdeme i tentokrát v mapě tzv. III. vojenského mapování (1877-1880) značku pro kříž i v místě, kde dnes také stojí kříž (Boží muka s křížem).

 

 

 


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 



Kříž – Boží muka na hřbitově

Pomník na hřbitově – zejména pak jeho kamenný podstavec, vypadá téměř stejně jako pomník u č.p. 105. Kamenný podstavec opět vypadá jako kdysi samostatná kamenná sloupková Boží muka, na která byl později doplněn kříž. Je to ale pouze  náš odhad.
O pomníku na hřbitově toho víme (uvážíme-li soubor martinických křížů) nejvíc:
V publikaci 500 let obce Martinice v Krkonoších se na str. 72 a 73 dočteme: „R. 1838 byl na náklady obce postaven na starém hřbitově kamenný kříž a věnován památce odpočívajících předků. V r. 1930 byl přemístěn na nově založený hřbitov,…“

Ve stejné publikaci najdeme také informaci o tom, že se na „starém martinickém hřbitůvku“ pohřbívalo pravděpodobně až do r. 1738. Od tohoto roku se martiničtí nebožtíci pohřbívali v Roztokách u nově postaveného kostela.
Dále se zde ale dle jilemnické kroniky uvádí, že byl martinický hřbitov založen r. 1772, neboť v tomto roce byla následkem neúrody velká bída a hlad, řádil zhoubný mor („shnilá zimnice“). Tehdy zemřelo v okolí Jilemnice na 6000 osob a obce tak byly nuceny zakládat pohřebiště, poněvadž nestačily množství mrtvol odnášet na vzdálené hřbitovy. Domníváme se, že byl v této vypjaté době znovu otevřen původní starý hřbitov.
V tištěném materiálu vydaném u příležitosti 19. sjezdu Podkrkonošské župní hasičské jednoty  v roce 1902 stojí: „Farností patří Martinice i Roztoky do Roztok, kamž i s pohřby se chodívá, ač jsou zde zbytky starého hřbitova v dolním konci vesnice.“
Tedy po vyřešení nouze v dobách moru byli nebožtíci znovu přenášeni až do Roztok.
Starý hřbitov se nacházel přibližně na pozemku, který je dnes označen číslem 235 (k.ú. Martinice v Krkonoších). Značku pro hřbitov najdeme v těchto místech na mapě tzv. I. vojenského (josefského) mapování (probíhalo v letech 1764 až 1768 a 1780 až 1783) a také na mapě tzv. III. vojenského mapování, které probíhalo v letech 1877 až 1880.
Nový hřbitov byl v Martinicích založen až v roce 1930.

Boží muka na hřbitově v Martinicích byla prohlášena za kulturní památku ve smyslu zákona č. 20/1987 sb., o státní památkové péči. Kříž i kamenný podstavec – sloup byly restaurovány ak. soch. Marií Učíkovou v roce 1999. V restaurátorské zprávě najdeme mimo jiné také informaci o tom, že litinový kříž, který je na kamenném podstavci na martinickém hřbitově dnes osazen, byl získán ze hřbitova v Libošovicích, stav původního kříže totiž nebyl nalezen.
Boží muka na novém martinickém  hřbitově jsou jedinou státem chráněnou kulturní památkou na katastru obce Martinice v Krkonoších.

 

Zpráva o restaurování Krucifixu v Martinicích v Krkonoších .
Památka se nachází na hřbitově v Martinicích, má r.č.6103 a je z roku 1838.Vlastníkem je Obecní úřad v Martinicích. Stav památky byl havarijní, již při malém doteku hrozilo zřícení všech tří částí Krucifixu. Za pomoci mechanizace byly horní části demontovány a odvezeny do pracovny v Semínové Lhotě. Spodní základní sokl zůstal na místě a po jeho přemístění byl zjištěn stav stupně a základu. Stupeň byl ve velmi dobrém stavu v přední části, zato druhá část byla rozpadlá. Byla nahrazena nově vyrobeným stupněm z místních zdrojů. Poté byl vyroben nový základ s mírným vyvýšením nad terén.
Práce byla započata postupným odstraňováním různorodých starých nátěrů, které se místy odlupovaly v plástech. Byl vyjmut zbytek litinového kříže, staré zkorodované železné cepy. Po odstranění nepůvodních nátěrů byl kámen zpevněn prostředkem firmy Akemi, na téměř celém povrchu byl kámen zvětralý. Po nátěru bílým cementem byl povrch narušený. Odlomená část kamene na soklu byla přilepena pryskyřicí a na měděné čepy. Byly domodelovány chybějící části architektury.
Z Piety byly pečlivě odstraněny staré nátěry, na koruně ani na trnové koruně Krista nebyly nalezeny zbytky zlacení. Byla doplněna modelace rukou, draperie a obličejů, poté byla lazurně barevně pojednána pro uložení v interiéru MěU. Kopie byla osazena do výklenku. Barevné pojednání bylo provedeno podle nepatrných zbytků původní polychromie. Koruny byly zvýrazněny tekutým zlatem. Originál nezůstal v původním stavu, protože konzultace s dr. Paukrtem proběhla až půl roku nato, po zapsání památky do seznamu Památkové péče.
Litinový kříž byl získán ze hřbitova v Libošovicích a osazen na  vrchol Krucifixu, stav původního kříže nebyl nalezen. Konzultace s dr.Paukrtem o vhodnosti litinového krucifixu byla provedena.
Závěrem bylo provedeno biocidní a  hydrofobisační opatření proti opětovnému nárůstu mechů a lišejníků.
Pro doplnění modelace byl použit bílý cement, jemný písek a pigmenty v poměru 3:2 a 1% Sokratu. Veškerá chemie pochází od firmy Akemi. 
20.8.1999 Marie Učíková ak.soch.

Dokumentace - Boží muka na hřbitově Martinice v Krkonoších

 

Vaše připomínky k webu přivítáme na obec.martinice@krakonos.cz

 

 

 

Obec Martinice